Základní pravidla pro uplatňování nároku na odpočet DPH

Každý plátce DPH má spolu s povinností odvodu DPH i nárok na jeho odpočet, což ve finále vede k tzv. neutralitě DPH pro plátce. Nárok na odpočet DPH lze v souladu se zákonem o DPH uplatnit u plnění vztahujících se k ekonomické činnosti, ke kterým máme daňový doklad. V případě, že pořízené plnění je využito k podnikání jen částečně, a tedy částečně je využito pro soukromé účely, je nutné nárok na odpočet DPH krátit.

Jak tedy bylo zmíněno výše, odpočet DPH lze uplatnit u těchto přijatých plnění (tedy u plnění na vstupu) a až v tom okamžiku, kdy jsou splněny následující základní podmínky:

• dotčené plnění bylo použito v rámci ekonomické činnosti, obecně tedy k realizaci plnění na výstupu, které podléhají DPH (v tuzemsku nebo také ve státě příjemce), resp. jsou od něho osvobozeny s nárokem na odpočet;
• je k nim k dispozici daňový doklad, což v zásadě znamená, že odpočet DPH je možno uplatnit až v momentě kdy máme daňový doklad fyzicky k dispozici, tedy byl doručen, a současně je takový doklad bez vad; a
• pokud vzniká u dotčeného plnění současně i povinnost přiznat daň (tedy v případě plnění podléhající tzv. režimu přenesení daňové povinnosti), musí být tato přiznána.

Zákon o DPH stanovuje další specifické podmínky u vybraných typů plnění. Díky tomu například není možno uplatnit nárok na odpočet z plnění, jejichž předmětem je tzv. reprezentace, tedy náklady, které nelze považovat za daňově uznatelné dle zákona o daních z příjmů, s výjimkou poskytnutí dárku v rámci ekonomické činnosti, pokud jeho pořizovací cena bez daně nepřesahuje 500 Kč, nebo poskytnutí obchodních vzorků bez úplaty v rámci ekonomické činnosti.

Částečné uplatnění nároku na odpočet

V plné výši se nárok na odpočet DPH uplatňuje v případě plnění plně souvisejících s podnikáním.
V případě, že je dané plnění využito pro účely podnikání a částečně pro soukromé účely, přichází na řadu částečné uplatnění odpočtu, a to v tzv.  poměrné výši, např. při využití firemního auta i pro soukromé účely.

Jiným případem je situace, kdy přijaté plnění je využito částečně k realizaci zdanitelných plnění a částečně v rámci plnění osvobozených bez nároku na odpočet, jako jsou např. pronájem nemovitostí či finanční služby. V takovém případě se odpočet uplatňuje v krácené výši. Jak již bylo řečeno, s tím se často setkáváme např. u společností, které pronajímají prostory plátcům i neplátcům DPH.

Náležitosti daňového dokladu

Každý z daňových dokladů pro uplatnění nároku na odpočet u tuzemských zdanitelných plnění musí splňovat náležitosti dle zákona o DPH. Těmito nutnými náležitostmi jsou:

• identifikace osoby, která plnění uskutečňuje, včetně daňového identifikačního čísla;
• identifikace osoby, pro kterou je plnění uskutečňováno, včetně daňového identifikačního čísla;
• evidenční číslo daňového dokladu;
• rozsah a předmět plnění;
• den vystavení daňového dokladu;
• den uskutečnění zdanitelného plnění nebo den přijetí úplaty;
• jednotkovou cenu bez daně a slevu, není-li obsažena v jednotkové ceně;
• základ daně;
• sazbu daně; a
• výši daně, a to také v české měně.

Dodavatel má povinnost vystavit daňový doklad nejpozději do 15 dnů od prodeje zboží či poskytnutí služby.

Údaje na daňovém dokladu musejí být samozřejmě vyplněny správně a splňovat výše uvedené náležitosti. V případě, že by na daňovém dokladu byla uvedena nesprávně nižší daň, je nárok na odpočet jen do této výše.

V případě plnění, která nepřesáhnou částku 10 000 Kč je možné vystavit zjednodušený daňový doklad. Obvykle jde o tzv. účtenku. Takový doklad je také dostačujícím pro uplatnění nároku na odpočet DPH. Zjednodušený daňový doklad na rozdíl od standardního daňového dokladu nemusí obsahovat tyto náležitosti:

• označení osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje a její daňové identifikační číslo;
• jednotkovou cenu bez daně a slevu, není-li obsažena v jednotkové ceně;
• základ daně; a
• výši daně.

Pokud však zjednodušený daňový doklad neobsahuje výši daně, musí obsahovat částku, kterou osoba, která plnění uskutečňuje, získala nebo má získat za uskutečňované plnění celkem, a rovněž musí vždy obsahovat sazbu daně.

Lhůta pro uplatnění nároku na odpočet DPH

Nárok na odpočet lze uplatnit poprvé v tom zdaňovacím období, kdy byly splněny veškeré výše uvedené podmínky a současně nejpozději do 3 let od uskutečnění dotčeného plnění.

Nově registrovaný plátce DPH může uplatnit nárok na odpočet z plnění za uplynulých 12 měsíců, pokud k nim má daňové doklady a splňuje další zákonem specifikované podmínky, především tedy to, že předmět tohoto plnění je v momentě registrace pořád v jeho vlastnictví. V tomto případě je nutné uplatnit nárok na odpočet v měsíci, kdy se osoba povinná k dani stala plátcem DPH, tedy v prvním přiznání k DPH.