Daňová uznatelnost nákladů na firemní akce pro zaměstnance

Jednou z možností, jak přispět ke zlepšení spolupráce, je právě poznání se mimo každodenní pracovní prostředí. Firemní akce a tzv. teambuildingy se tak v poslední době staly běžnou součástí života organizací. Kromě upevňování mezilidských vztahů se však společnost musí také vypořádat s otázkou daňové uznatelnosti souvisejících nákladů.

Judikatura v této oblasti je v zásadě konzistentní a souzní s obecnou definicí daňově uznatelných nákladů, která říká, že daňově uznatelné jsou ty náklady, jejichž vynaložení mělo za cíl dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 5060/2007 ze dne 12. 2. 2009 říká, že pokud je prokázáno, že „smyslem a účelem tzv. teambuildingu je prohloubení vzájemných interpersonálních vazeb zaměstnanců, jejich schopnosti vzájemné kooperace a schopnosti spolupráce s ostatními zaměstnanci, může se jak z hlediska pořádajícího zaměstnavatele, tak z hlediska jednotlivého zaměstnance, jednat o účast na školení k prohloubení kvalifikace, kterou je zaměstnavatel oprávněn zaměstnanci uložit, a tedy o činnost v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů“.

Na druhé straně, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 997/2011 ze dne 13. 10. 2011 upřesňuje, že naopak činnost, která nebyla součástí plánovaných aktivit teambuildingové akce a zjevně se svojí povahou blížila „společnému bezcílnému pobytu majícímu povahu zaměstnavatelem placené zábavy“, není v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů.

Jednou z posledních vlaštovek v této oblasti je rozhodnutí Krajského soudu v Brně sp. zn. 29 Af 53/2016-88 ze dne 29. 05. 2018, které zdůrazňuje potřebu prokázání účelu firemní akce a také povinnost správce daně umožnit daňovému subjektu takové dokazování, a to i prostřednictvím výslechu svědků. Současně říká, že souvislost jakékoliv firemní akce s dosahováním, zajištěním a udržením zdanitelných příjmů je potřeba posuzovat  v závislosti na konkrétních okolnostech jednotlivého případu, přičemž „teambuilding nemusí spočívat pouze v cílených přednáškách či přísně řízených aktivitách zaměstnanců, nýbrž může být i volněji zaměřen na „tmelení“ kolektivu, na vytváření funkčního zaměstnackého celku, který posílenými interpersonálními vazbami, při současném zvyšování kvalifikace a informovanosti, dokáže lépe obstát v konkurenčním prostředí trhu, přičemž k tomu může přispívat i trvalost zaměstnaneckého kolektivu, dosahovaná rovněž zvýšením loajality k zaměstnavateli a zvyšováním pocitu celkové smysluplnosti práce vykonávané pro zaměstnavatele“.

Výše uvedená soudní rozhodnutí slouží jako vodítka při posuzování daňové uznatelnosti nákladů na teambuilding či jiné firemní akci a lze z nich vyvodit následující závěry:

• co se týče nákladů na samotný program akce (facilitace, sportovní aktivity atd.), je nutno odlišovat aktivity zaměstnanců v rámci organizovaného programu zaměstnavatele a mimo něj, včetně jejich účelu, ač k nim došlo v době konání akce jako celku;
• náklady na ubytování a cestu v rámci takové akce lze obecně považovat za daňově uznatelné, pokud akce jako celek směřuje k naplnění výše zmíněného cíle zlepšení komunikace a spolupráce mezi zaměstnanci;
• náklady na občerstvení (jídlo a pití) obecně nelze považovat za daňově uznatelné, jelikož tyto náklady jsou jako daňově neuznatelné výslovně vyloučeny zákonem;
• jelikož důkazní břemeno nese společnost, je nutno dbát na zajištění důkazních prostředků (např. interní dokumenty personálního oddělení obsahující relevantní a přesvědčivé zdůvodnění požadavku na pořádání předmětné akce s ohledem na její cíl, podrobný program a seznam účastníků akce, obrazový nebo zvukový záznam z průběhu akce atd.); a
• lze doporučit, aby faktury od dodavatelů za danou akci důsledně rozlišovaly mezi jednotlivými typy nákladů.

Jak je vidět z výše uvedeného, nejde o černo-bílou situaci. Naopak, argumentace a důkazy jsou klíčovými prvky při posuzování daňové uznatelnosti. Naši experti mají v této oblasti rozmanité zkušenosti a rádi nabídnou pomoc i vám, neváhejte nás tedy kontaktovat.