Sektorová daň

Sektorová daň

Jonáš Baldík
11.08.2022
Sektorová daň
Ačkoliv pracuji v auditu, nikoliv v daních, rozhodl jsem se pro téma svého článku vybrat něco, co je v současnosti často skloňováno ve veřejném prostoru – sektorová daň. Mohlo by se zdát, že audit s daněmi nijak nesouvisí – opak je ovšem pravdou, jelikož (kompetentní) auditor musí mít všeobecný přehled o ekonomické situaci v dané zemi, stejně jako musí být schopen porozumět případným rizikům, která hrozí jeho klientům. V tomto článku si tedy představíme, co je zač sektorová daň, a (ne)výhody s ní spojené.

Sektorová daň je druhem daně z příjmu právnických osob, kdy je určitý sektor ekonomiky (např. bankovní sektor, telekomunikace či energetika) zdaněn vyšší sazbou daně, než je běžná sazba daně. Tato daň bývá často (ne však vždy) uvalována na odvětví, která jsou silně regulována státem, a vzniká zde tedy silná monopolní/oligopolní tendence. Tato daň by se tedy dala brát jako určitá protiváha monopolní výhodě těchto firem. Ačkoliv v České republice je tato daň mnohými považována na levicový a socialistický nápad, v zahraničí (včetně západních států, které lze sotva považovat za socialistické, např. Velká Británie) je tato daň běžnou praxí, či je v současné době zaváděna. V České republice se navíc o sektorové dani nemluví poprvé – za vlády Andreje Babiše tuto daň prosazovala (neúspěšně) vládní ČSSD pro bankovní sektor.

V současnosti se mluví o sektorové dani v souvislosti s energetickým sektorem (především je zmiňován český energetický gigant ČEZ) v rámci tzv. “windfall tax” – tedy zdanění neočekávaných příjmů, na kterých zdaněné společnosti neměly zásluhu. Hlavním důvodem pro zavedení této daně je v současnosti získání peněz na pomoc lidem ohroženým tzv. energetickou chudobou – tedy lidem, kteří by si v důsledku rychle rostoucích cen energií nemohli dovolit zajištění potřebného množství energie pro svoji domácnost. Ačkoliv se tento argument může zdát jako dostatečný důvod, vláda zde přichází s křížkem po funuse – dodatečné zdanění energetických společností (bez ohledu na to, v jaké podobě a pokud vůbec bude prosazeno) se ve státním rozpočtu projeví nejdříve v příštím roce – ovšem peníze na pomoc zasaženým domácnostem bude potřeba vydat již letos.

Vláda je v ohledu sektorové daně v současnosti rozdělena – čtyři z pěti stran vládní koalice tuto daň přímo žádají nebo o ni uvažují (proti je pouze ODS), a Národní rozpočtová rada je v tomto podporuje. Stát má v ruce přitom elegantnější způsoby, jak získat další peníze do státního rozpočtu z “nezasloužených” zisků společností. Jedná se např. o možnost výrazného zvýšení dividend vyplácených společností ČEZ, ve které stát drží 70% podíl (a tudíž může skrze Ministerstvo financí toto rozhodnutí učinit). Stát by tak získal nejen více peněz z dividendy odvedené přímo státu, ale také 15 % z dividend vyplacených ostatním akcionářům pomocí srážkové daně. Stát by navíc tyto peníze získal výrazně rychleji než v případě zavedení nové daně, a to bez negativního ovlivnění minoritních akcionářů společnosti – což je další z argumentů premiéra (potažmo celé ODS) proti zavedení této daně.

V neposlední řadě je třeba zohlednit reakci samotného ČEZ (potažmo ostatních energetických firem, kterých by se tato daň dotkla) na snížení svých čistých zisků. Jeho reakci je téměř nemožné odhadnout, ale pokud bychom se o to přece jen chtěli pokusit, museli bychom se podívat na KPI (klíčové ukazatele výkonnosti), na základě kterých jsou stanoveny odměny vrcholovému managementu společnosti ČEZ. Z našeho pohledu má ČEZ dvě KPI, které by mohly rozhodnout o reakci managementu – tím prvním je EBITDA (tedy zisk před úroky, zdaněním a odpisy), tím druhým je bonus v tzv. výkonnostních jednotkách. V případě, že by u managerů převážilo hodnocení pomocí EBITDA, nemusela by být reakce ČEZ na novou daň žádná – jelikož se jedná o zisk před daní, nová daň se jej nedotkne. Druhé zmíněné KPI je trochu komplikovanější – bonus v podobě výkonnostních jednotek je náhradou za zrušený bonus v podobě akcií, a ve své podstatě se jedná o jakési virtuální akcie – manageři společnosti dostávají v rámci bonusu jednotky (podobně jako by dostávali akcie), které jim posléze firma po čtyřech letech proplatí včetně čtyřletých dividend podle aktuálního burzovního kurzu. Pokud by převážilo toto KPI, ČEZ by jistě na sektorovou daň reagoval – vždyť jen samotné debaty o zavedení této daně snížily cenu akcie o celých 11 % - tato reakce by mohla mít např. podobu promítnutí zvýšených daňových nákladů do cen koncovým uživatelům, aby čistý zisk zůstal nepoškozen.

Toto je vše, co si dnes povíme k sektorové dani. Situaci ovšem budeme nadále sledovat a v případě významných změn Vás budeme nadále informovat. 

Kontaktujte našeho odborníka

touv
Tomáš Uvíra
Audit and Accounting Director
Crowe