Úplné znění metodického materiálu je dostupné na webu Finanční správy. Dokument podrobně rozvádí výklad jednotlivých kritérií pro určení daňové rezidence, doplňuje je o praktické příklady a sjednocuje postup správce daně při posuzování přeshraničních situací.
Určování daňové rezidence nelze zjednodušit a finanční úřady musí striktně dodržovat následující posloupnost:
GFŘ nově upřesňuje, že stálým bytem může být za určitých okolností i hotel, ubytovna nebo krátkodobé ubytování přes platformy typu Airbnb či Booking.com:
Metodika detailně popisuje vznik tzv. dělené daňové rezidence (zdanění celosvětových příjmů v ČR jen po část roku). Při plánování stěhování je však nutné dát pozor na asymetrii vnitrostátních testů:
Zákonem stanovený status daňového nerezidenta studentů a osob podstupujících lékařské ošetření v České republice automaticky zaniká v okamžiku, kdy tyto osoby začnou na území České republiky vykonávat výdělečnou činnost (zaměstnání nebo podnikání). V takových případech se začnou uplatňovat standardní kritéria pro určení českého daňového rezidentství podle zákona o dani z příjmů fyzických osob.
Důkazní břemeno leží plně na poplatníkovi (prokazuje se nájemními smlouvami, letenkami, výpisy z účtů). GFŘ explicitně varuje, že český správce daně nemusí zahraniční potvrzení o daňovém domicilu akceptovat. Pokud má úřad pochybnosti nebo zjistí fakta, která zahraniční daňová správa nevzala v potaz (např. skutečné středisko životních zájmů rodiny), může platnost zahraničního potvrzení zpochybnit.
Určování daňové rezidence vyžaduje detailní analýzu časových os, rodinných vazeb i ekonomických aktivit v obou dotčených státech. Pokud řešíte přeshraniční mobilitu zaměstnanců nebo relokaci vlastního podnikání, rádi s Vámi Vaše konkrétní daňové nastavení zkonzultujeme.