Ocenitelná práva (dále jen „ochranné známky“) představují specifického zástupce skupiny dlouhodobého nehmotného majetku, jehož doba použitelnosti musí být delší než jeden rok a současně oceněním přesahuje limit určený předmětnou účetní jednotkou.
Ochranné známky mohou být oceněny pořizovací, reprodukční pořizovací cenou, případně ve výši vlastních nákladů. Správnost zvolení doby ekonomické životnosti je zcela rozhodujícím faktorem výsledného ocenění v účetnictví dané účetní jednotky. Jelikož se jedná o zástupce majetku dané účetní jednotky, je nutné respektovat zásadu opatrnosti. Pozornost uživatelů dat z účetní závěrky se ubírá směrem k hodnotě daného majetku.
V rámci stále častěji se vyskytujících přeměn společností dochází k prohlubování problematiky týkající se ocenění ochraných známek. Ochranné známky bývají frekventovanou součástí přeceňovaného majetku a potenciálním předmětem k záměrné modifikaci hodnoty majetku a přeneseně i vlastního kapitálu.
Samotná valuace hodnoty zmiňovaného majetku ve znaleckém posudku vychází obvykle z několika různých oceňovacích metod. Nejčastější metodou u provozuschopných korporací je metoda výnosová, současně je to metoda, která zpravidla zajistí nejvyšší hodnotu ocenění. V okamžiku přeměny hrozí riziko zainteresovanosti vlastníka účetní jednotky k dosažení nejvyšší hodnoty aktiv a vlastního kapitálu. Důvodů k této tendenci lze identifikovat mnoho, typickým příkladem je orientace na vyplacení vyšších dividend, nebo podílů na zisku.
Elementárním podkladem pro danou valuaci je propracovaný finanční plán. Ten ze zásady vychází z historických dat a zahrnuje očekávání managementu, nebo vlastníků korporace, či její části. Úplnost a správnost postupů při sestavení tohoto finančního plánu podmiňuje korektnost valuované hodnoty ochranné známky po zaúčtování přecenění vyplývající z přeměny.
V rámci vykazování správné hodnoty přeceněné ochranné známky nejen v okamžiku rozhodného dne, ale i k rozvahovým dnům následujícím, je kritické věnovat pozornost podmínkám, které ovlivňovaly hodnotu prvotní valuace. Rovněž se jeví jako zásadní, aby společnost dostatečně porozumněla metodě valuace vybrané externím valuátorem a průběžně aktualizovala primární data finančního plánu této valuace reflektujících dosaženou skutečnost. V případě dodržení zmiňovaných předpokladů nehrozí riziko, že by management účetní jednotky nedisponoval dostatečnými informacemi, zda, a případně jak se vyvíjí skutečný stav oproti stavu plánovanému a jaký zprostředkovaný dopad tyto podmínky mají do ocenění předmětné ochranné známky.
V případě negativního vývoje v porovnání se stavem plánovaným je nutné respektovat zásadu opatrnosti a ve finančním účetnictví využívat příslušné nástroje korekce hodnoty.
V případě dalších dotazů týkajících se dané oblasti se na mne neváhejte obrátit