Přestupky ukládané podle zákona o účetnictví

K projednávání přestupků podle zákona o účetnictví je legitimován příslušný finanční úřad, přičemž obecně jsou přestupky vymezeny v ustanoveních § 37 a násl. Pro některé druhy přestupků zákon o účetnictví ukládá horní hranici odvozenou od procentuální výše aktiv dané účetní jednotky. V daném případě bylo spornou otázkou, jaká je promlčecí lhůta právě v této situaci. Zákon o přestupcích totiž říká, že promlčení lhůta činí 1 rok, nebo 3 roky, jde-li o přestupek, za který zákon stanoví sazbu pokuty, jejíž horní hranice je alespoň 100 000 Kč.

Správce daně argumentoval, že v tomto případě sankce dosáhla předepsaného limitu 100 000 Kč, a proto by mělo být vycházeno z delší prekluzivní lhůty. Nejvyšší správní soud se nicméně s argumentací správce daně neztotožnil a zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni, ale i rozhodnutí správce daně. Soud sdělil, že jednoletá objektivní promlčecí doba je zásadou zákona o odpovědnosti za přestupky, naopak tříletá doba je pouze výjimkou z této zásady, která platí jen pro přestupky, které mají horní hranicí sazby alespoň 100 000 Kč, přičemž zákon požaduje výslovné stanovení horní hranice (v případě pokut za účetnictví je však výše sankce určena % z aktiv). V posuzovaném případě tak odpovědnost za přestupek zanikla ještě před zahájením řízení. Soud také vyslovil svůj názor, že není možné, aby se promlčecí doba u stejného typu přestupku lišila v závislosti na aktuálních majetkových poměrech přestupce.

V našem příštím článku Vás budeme informovat o nejčastějších přestupcích, se kterými se v naší praxi setkáváme. Konkrétně se budeme věnovat přestupkům týkajících se nedostatečné inventury majetků a závazků.