Newsletter

Dohad nebo rezerva?

Helena Šulcová
25. 3. 2019
Newsletter

Čas od času se svými klienty vedu diskuzi na téma, zda určitá položka, kterou mají ve svém účetnictví, má být účtována jako dohad na účet 389 – Dohadné účty pasivní, nebo zda se jedná o rezervu (účet 459 – Ostatní rezervy).

Z účetního pohledu jsou dohady existující dluhy, které nejsou k datu účetní závěrky doloženy veškerými potřebnými doklady, a tudíž není známa jejich výše. Klasické příklady dohadů jsou různé typy nevyfakturovaných služeb a nákupů za poslední měsíc daného účetního období, které společnost realizovala, ale do uzavření knih neobdržela související faktury.

Zatímco rezervy jsou určeny k pokrytí závazků nebo nákladů, jejichž povaha je jasně definována a u nichž je k rozvahovému dni buď pravděpodobné, že nastanou, nebo jisté, že nastanou, ale není jistá jejich výše nebo okamžik jejich vzniku.

Hlavní rozdíl je tedy jistota vs. pravděpodobnost závazku, nejistota okamžiku vzniku závazku a zároveň u dohadu jsme přece jen schopni přesněji kvantifikovat výši závazku.

Kromě nejistoty, zda některou položku účtovat jako dohad nebo rezervu, se také často stává, že je účetní osnova společnosti nastavena přednostně pro účely měsíčního manažerského reportingu pro mateřskou společnost, ne striktně podle české účetní legislativy. Sama jsem podobnou situaci zažila ve výrobní společnosti, ve které jsem dříve pracovala na pozici finančního ředitele, kde jsme pro účely měsíčního reportingu vykazovali tržby snížené o rezervy na očekávané snížení prodejních cen v daném roce, které bude zákazník uplatňovat retrospektivně, a účtovali je jako snížení tržeb proti rezervě. Při tvorbě statutárních výkazů jsme samozřejmě prováděli všechny patřičné reklasifikace, aby byly finanční výkazy v souladu s českou účetní legislativou.

Velkou diskuzi na téma, zda dohad nebo rezerva, si pamatuji z doby, kdy se hojně začalo řešit účtování rezervy na nevybranou dovolenou, někteří klienti účtovali jako rezervu, někteří jako dohad pasivní. Jeden z mých bývalých nadřízených měl k danému tématu poměrně pragmatický přístup a říkával: závazek jako závazek, je mi to jedno, kde to klient bude mít zaúčtováno, když to řádně popíše v příloze k účetní závěrce, hlavně aby to měl správně z daňového hlediska.

Já sama jsem pragmatik, takže z účetního pohledu se s tímto názorem dokážu ztotožnit, ALE je třeba mít na zřeteli daňové úskalí, které tento pragmatický přístup s sebou nese. Pokud společnost účtuje o nějakém závazku, který je ve své podstatě rezerva, na účet Dohadných účtů pasivních, musí tuto skutečnost řádně zohlednit v daňovém přiznání a vždy se zamyslet, co bylo protistranou, tedy účtem výkazu zisku a ztráty. Zatímco tvorba a rozpouštění rezervy se účtují na účet 554 – Tvorba a zúčtování ostatních rezerv (tedy s výjimkou nestandardních případů, viz. můj příklad výše), které nezapomeneme vyloučit z daňových nákladů, protistranou pro dohad bude některý z nákladových účtů, případně snížení výnosů, které běžně vstupují do základu daně, takže tyto částky společnost nesmí zapomenout ze základu daně vyloučit.

Co dělat, když po několika letech zjistíte, že účtujete o dohadu, který je ve své podstatě rezerva? Určitě se svými daňovými poradci prověřte, že jste si o tento „dohad“ v minulosti nesnižovali základ daně. No a v případě, že dodatečně zjistíte neoprávněné krácení daně z příjmů, doporučuji se k tomu aktivně přihlásit a nečekat, až se jednoho dne dostaví kontrola z finančního úřadu a tuto skutečnost zjistí sama. Je pravda, že když se k situaci postavíte čelem a podáte dodatečná daňová přiznání za dané roky, budete muset zaplatit i úroky z prodlení. Nicméně, pokud Vám tuto chybu objeví až finanční úřad, kromě úroků z prodlení Vám vyměří ještě penále ve výši 20 % neodvedené částky.

Autor

Helena Sulcova
Helena Šulcová
Audit Manager
Crowe